Kontakt: pokorny.kamil(a)speleo.cz
Podzemí jsem rád prolézal již od mala. Nejdříve s dědečkem (báňským inženýrem) pod brněnskou Stránskou skálou. Téměř každý víkend jsem dědu otravoval, abychom zase vzali baterky a znova šli do těch chodeb pod Stránskou. Tři systémy uměle ražených štol mne fascinovaly. Ta tma, která "by se dala krájet", a hlavně, jestli tentokrát neobjevím ještě nějaké to pokračování někam, kde jsme ještě nebyli, nebo dokonce do dalšího patra...
Příjemný masiv vápence jsem po nějaké pauze, v období střední školy, vystřídal za brněnské historické sklepy a tajemné staré chodby. S kamarády jsem prolézal sklepy domů, které se měly bourat, a učil se je nasvítit a vyfotit tak, aby zůstala nějaká dokumentace, když je za týden zasypou. V tomto období začal mít své první přednášky architekt Aleš Svoboda, nejodbornější znalec brněnského podzemí. Spřátelili jsme se a poskytovali si informace a fotografie dalších objevů, které učinil on v rámci systematického hledání a mapování brněnského podzemí pro Magistrát (aby se předešlo propadům a haváriím), a co jsme objevili s klukama my v jiných částech Brna, kam on se při pracovním vytížení neměl šanci dostávat. S podzemáky z Brna a okolí jsme založili a v roce 2002 získali registraci pro Badatelskou společnost Agartha a já vytvořil a rozšiřoval její stránky (dodnes): www.agartha.cz.
Na přelomu století jsem se jako pracovník Muzea města Brna více věnoval průzkumu lokality Špilberku včetně hradu a přilehlých objektů, studiem archivních plánů, včetně systémů pro vodní režim a úkrytů - to i v rámci celého Brna, zatím co Aleš musel rýsovat sklepy vždy konkrétního bloku domů v samotném centru Brna a projektovat jejich záchranu pro další využití nebo zachování.
V té době jsem se také poznal s podzemáky z Prahy, když jsem je pozval pod Špilberk. S jmenovcem Karlem Pokorným (nejsme rodina), a dalšími kolegy, jsem pak podnikal podzemní výlety a explorace v Praze i širokém okolí celých Čech, využívajíc perfektní tipy od Karla, který jako hradolog měl fantastické poznatky a přehled, kde se nalézá jaké hradní nebo fortifikační podzemí. Během dalších let nám s Karlem vyšly k problematice hradního podzemí 4 knihy. Jako fotograf jsem místa fotil a Karel místa čtivě popisoval tak, aby to zaujalo i laické čtenáře. Do vydání páté knihy se ale nakladatelstvím po finanční krizi nechtělo a tak jsme se rozhodli, náš další nafocený a popsaný materiál včetně předešlých pouštět na web "www.starechodby.cz", který jsem postupně tvořil. Tématika tajných chodeb je vděčná stejně, jako oblast celého tajemna a neznáma. Šance něco objevit, prolézt neznámé prostory, zůstává stále lákavá snad dodnes pro většinu kluků - alespoň než zatuhnou u počítačů nebo v hospodách.
Stále jsem přitom žil v Brně a s místními kamarády a kolegy speleology, mimo řadu dalších zájmů, prolézal příležitostně každou díru, které si někdo někde povšimnul. A po dalších jsme pátrali z archivních plánů nebo svědectví starých lidí, kterých jsme se všude vyptávali. Tu a tam jsme zajeli i nad Brno, do krasu, nasadili přilby, rukavice, holinky, a soukali se jeskyněmi. Mezi tím Kája chřadnul a do posledních sil ještě zkroucenej sepisoval na počítači své poznatky, aby si je nevzal "do hrobu". I on měl z toho upřímnou radost, že jsem jej za asi 16 let, co se týče poznatků o podzemních chodbách, zcela vyždímal - tak, že na samém konci života už neměl o čem napsat. Zemřel v nedožitých 80 letech v listopadu roku 2017 a poslední roky doslova obětoval podzemním chodbám, tedy už jen sepisováním o nich, protože na víc sílu neměl.
Postupně jsem se od roku 2004 již zabýval i problematikou jeskyní v Moravském krasu, vypomáhal Markovi Šenkyříkovi s kýblováním jeho Děravky u Habrůvky, pomáhal jsem s detekcí v jeskyni Dagmar a V Jedlích, detekoval dutiny Tišnovského krasu ale i Stránské skály a brněnské Bílé hory, kde to má potenciál velmi zajímavých objevů. Také jsem začínal od roku 2015 intenzivněji spolupracovat s "dědkama" jeskyňářema, jak se sami přezdívají, nebo-li skupinou SE-3 / ZO 6-12, především s Josefem Pokorným (opět nejsme rodina). Ti, místo aby seděli v papučích u televize, pokud jim síly a počasí dovolí, plahočí se ještě v 80 letech kolem Ochozské jeskyně a pátrají, detekují a mapují situaci pro lepší pochopení zdejších jevů a souvislostí k objevení neznámých jeskynních prostor. Této spolupráce si velmi vážím, protože je to příležitost, dozvídat se i mnohé dosud nepublikované detaily speleologické problematiky. Oni jsou také rádi, naříkajíc, že dnes to mladé nezajímá a to, co oni za života objevili a povšimli si, by zůstalo v zapomění. Takhle se poznatky mohou předávat a šířit, aby to vedlo k dalším objevům a neprováděly se mnohé činnosti zbytečně dvakrát jen pro to, že se dřívější poznatky prostě nepředaly. A tak je v rozumné míře chci publikovat se zachováním autorství i na tomto webu.
A vedle toho využívat termokameru a jiné metody k objevování neznámých prostor - nejenom nad Brnem. Včetně alternativních způsobů. Záhada průběhu vod totiž nekončí jen v oblasti Ochozu. Ty vody musí ve větší míře ještě pokračovat dále směrem pod brněnskou Stránskou skálu a Bílou horu, odtékat v obrovském množství někudy, kde za miliony let nejspíše vymodelovaly do vápenců rozsáhlé a možná i velkolepé prostory! Pod Stránskou skálou se totiž nachází (zatím běžnými způsoby) nevyčerpatelné množství vody. A pod Bílou horou a Juliánovem v Brně svého času docházelo k praskání zdí domů, jak mi potvrdil kolega Josef Pokorný, protože na zvodnělém podloží začal klouzat celý svah až po Táborskou ulici! Ale o tom všem si na těchto stránkách povíme podrobněji a pokud možno, nechám promlouvat ty, kteří již informace sepsali a hlavně to vše osobně zažili.
Můj rozsah a záběr je mnohem širší, snad i proto jsem individuálním členem České speleologické společnosti a nepatřím pod žádnou skupinu, s níž by byla činnost víceméně omezena do nějaké menší lokality. To se může změnit (a neplatil bych dvojnásobné členství), uvidíme, co se bude dále dít. Ale jestliže mám termokameru a nějaké geomantické schopnosti, nechci je omezovat na jedno bádací místo. Chci je používat tam, kdekoli to je potřeba. Stejně, jako záměr, fotopanoramaticky dokumentovat různé podzemní prostory a místa v režimu 360°. To je jeden z mých dalších koníčků mimo jiné - učím se fotit tak, aby se na displeji dalo rozhlížet "kolem dokola".
Člověk dělá nejlíp to, co jej baví, co má smysl, co jej naplňuje. A také je úžasné, to s někým sdílet a spolupracovat společnými silami na projektech, které pomohou dokumentovat i odhalit ta nejzajímavější místa nejenom v Moravském krasu!
Každý má určité znalosti a možnosti. Jeden nemůže obsáhnout všechny znalosti, ani všechna místa, ani mít kompletní vybavení, ani sílu a finance, řešit vše sám. Proto rád poznám další opravdové nadšence :-) Napište mi!
