Radiomaják se používá v našich podmínkách nejčastěji pro poměrně přesné určení - promítnutí bodu z jeskyně na povrch. Protože při každé metodě mapování, zvláště toho ručního, kdy se pomocí stativu a úhloměrů zaměřovaly od vchodu jeskyně postupně azimuty a pásmem vzdálenosti, pak narůstá s množstvím dalších bodů na trase (polygonu) určitá nepřesnost (především v určení nebo toleranci úhlů, dané přesností měřidla, správností odečítání atd.) a tak může nepřesnost pak v součtu již znamenat při zakreslování do povrchové mapy, že nám vyjde konec jeskyně do značně jiného místa, než se nachází ve skutečnosti. V této situaci značně pomáhá radiomaják, neboli metody, využívající průniku rádiových vln skrze masiv vápence.

Nahlédněme, jak metodu popsali a praktikovali naši jeskyňáři v Rumunsku:

(viz kniha: Evžen Janoušek a kol. - Cesty ke Zlaté kolébce - Altinbesik, 2018)

Princip této průzkumné metody je založen na vlastnostech rádiových vln a jejich šíření a útlumu v různém prostředí při průchodu materiály, například podloží.

V případě jeskynních průzkumů jde o vápenec, různé jeskynní výplně, sutě, jíly, sedimenty a vzduch. Vápenec má výrazně větší útlum signálu, než vzduch, a tohoto rozdílu se využívá k určení volného prostoru v masivu.

Výsledek nezávisí jen na intenzitě rádiových vln, ale i na frekvenci vlnění. Čím je vyšší frekvence, tím je útlum ve vápenci větší a dosažitelná vzdálenost signálu menší. Často se volí pásmo 1 - 30 MHz (krátké vlny). Rádiové vlny na frekvencích při spodní části tohoto pásma (3,5 MHz) snázeji prostupují různými dutinami a chodbami, i částečně vyplněnými. Naopak signál s frekvencemi při horní hranici pásma (28 MHz) upřednostní šíření na rozhraní prostředí, jako jsou tektonické pukliny a vrstevní spáry, které tvoří jakýsi vlnovod.

Metoda se používá také při hledání různých anomálií, souvisejících například s neznámou částí jeskyně, hledání překrytých ústí jeskyní na povrchu či objasňování tektonické situace nad jeskyní.

V jeskyni se umístí vysílač s anténou, na povrchu chodí obsluha s přijímačem a anténou a měřičem intenzity pole, pomocí něhož se pak hledá místo s nevětší intenzitou signálu. Pro doplnění metody se používá různých komunikačních prostředků s frekvencemi až do 500 MHz, které se při práci používají zároveň pro domluvu obsluhy stanovišť. Výsledky metody ale nemusí být jednoznačné, protože průběh signálu je ovlivňován více činiteli, které neznáme, a vyhodnocení je spíše závislé na dlouhodobé zkušenosti a praxi. Pokud by nebylo v masivu vápence zkrasovění, nebo byla mocnost vápence příliš velká (vysoká), nemusí se podařit při níže uvedených výkonech signál na povrchu vůbec zachytit:

Vysílač: výkon se pohybuje okolo 1 W s možností snížení až na 1 mW.

Pro 3,5 MHz a vlnovou délkou 80 m se používá anténa rámová Dipol 2 x 10 m.
Pro 28,5 MHz a vlnovou délku 10 m výše anténa Dipol 2 x 2,5 m tyčová nebo prutová.

Přijímač - používá se například komerční přístroj Etón E5.

Pro komunikaci mezi povrchovým týmem a potapěči v jeskyni se používají například komerční vysílačky:
CB FM TRX POCKET Com 40 s výkonem 4 W, frekvencí 27 MHz s dipólovou anténou 2 x 2,5 m.

Koho by téma více zajímalo, může vygůglit snadno další informace, mě třeba potěšil popis na stránce Holštejnské skupiny - sami si svůj radiomaják postavili a skvěle jim funguje :)


Toto téma ještě asi někdy doplním na web více, ale na druhou stranu, pokud bychom něco takového potřebovali řešit, tak to pak budeme rovnou řešit, a bližší detaily bych asi úplně přesné už nerozváděl na webu; koho ty věci zajímají, snadno vygůglí víc, pojďme hlavně řešit a rozklíčovat mnohé ty záhady, které tu v Krasu stále zůstávají nezodpovězeny dlouhá desetiletí. :)