(Kliknutím otevřete mapu 1200 pix.)

Vápencové území Moravského krasu jako součást rozsáhlého komplexu paleozoických hornin, prošlo nejméně dvěma významnými obdobími, jejichž průběh se podepsal zásadními geotektonickými událostmi.

Koncem devonu se projevila varíská fáze, které umožnila příchod spodního karbonu (komplexy silikátových sedimentů ve facii kulmu). Tektonické schéma nese povětšině prvky tektoniky směrů V – Z a JV – SZ, které daly vznik nové struktuře území.

V dozvucích prošlo území fází „hojení“. Hydrotermální fáze zacelila zčásti nebo úplně otevřené průrvy a dutiny ve vápencích generacemi uhličitanových výplní (zonární kalcity, dutiny s volnými monokrystaly akcesoricky obohacenými sirníky mědi a železa).

Druhou významnou fází remodelace hornin v území byla karpatská fáze mezi paleogénem a neogénem. Orogenetické tlaky deformovaly část východního okraje Českého masivu. Od východu k západu byly tlačeny komplexy hornin karbonu a devonu. Různá rigidita litologicky rozdílných komplexů vzdorovala tvorbou nových uskupení. Celý blok Moravského krasu byl vyzdvižen a spolu s bazálními sedimenty tlačen přes těleso Brněnského masivu. Vytvořila se tak nová tektonická šablona poruch směrů SSV – JZZ s rozsáhlými pásy kliváží, přesunů, násunů (možná i přesmyků).

Karbonátové výplně starých poruch směrů V – Z byly rozpojeny a místy mylonitizovány (dnes běžně sledovatelné profily a tektonická zrcadla). Později, kdy krasové území podléhalo tvorbě rozsáhlých jeskynních komplexů, se uvolňovaly celé bloky kalcitových výplní a podílely se na vzniku blokových sutí (Amatérská jeskyně, Řícený dóm, Propast „U obrázku“ a jinde).

Uvolněním tlaků Karpatského orogenu a tím způsobeného rozvolnění stlačených horninových komplexů vzniká ve vápencovém území velmi příznivá situace pro vytvoření nových, zvláště pak podzemních sítí, charakterizovaných směry S – J a SSV – JJZ. Druhotně je tato situace zcela patrná z průběhů např. Amatérské jeskyně, komplexu jeskyní Sloupsko – Šošůvských, systému Rudice – Býčí skála a dalších.

Jelikož z hlediska celkové geneze následných krasových tvarů, jak povrchových, tak i podzemních tvoří Moravský kras učebnicový celek, je možno výše nastíněné schéma aplikovat prakticky jak na severu, tak i středu a jihu území.

Výzkum je však komplikován množstvím sedimentárních reziduí (křídou počínaje), které jako „opona“ zakrývají jak terény povrchové, tak i podzemní. Pod pokryvy těchto sedimentů jsou skryty odpovědi, které jsou přístupné jen obtížně.