Skalní tvary a struktury povrchů jsou nepřehlédnutelné, nádherné a zajímavé, pokud teda chodbu Pekárny člověk neproletí jak poplašený torpédo bez bližšího povšimnutí čehokoliv...

Různých zajímavých detailů si lze všímat i na výletě s dětmi, dokonce jim lze tyto věci ještě lépe ukázat, když baterkou nasvítíme skalní stěnu hodně "z boku". Mohou se naučit takto si na stěny jeskyně svítit šikmo a pozorovat různé zajímavé tvary. Díky vystouplým stínům bude struktura lépe vyditelná. Efektu bočního světla a vznikajících stínů jsem využil při focení i v letním dni, kdy je světla venku opravdu hodně a nebylo potřeba ani ve vstupní části jeskyně vůbec ničím svítit.

Zajímavé tvary upoutávají i odborníky, protože napovídají něco o vzniku jeskyně, vzniku vnitřní duté prostory, pohybu vody... Jeskynní stěny připomínají svými tvary skalní kroniku, ve které odborník dokáže vyčíst hodně zajímavé souvislosti. Je třeba rozlišit projevy tekoucí vody a projevy koroze vápence a další různé detaily.

Samotnou záhadou i unikátem pak jsou v Pekárně například několikeré stropní "hrnce".
A také prastará jeskynní malba... Našli jste ji už tady?


















Možná najdete v Pekárně i další zajímavá místa a úkazy. Pokud je v okolí jeskyně klid a žádné přeřvávající se kupy dětí, které musí stále na celý les pokřikovat a bezohledně rušit i v Chráněné krajinné oblasti všechna zvířata, je příjemné se zastavit, nikam nespěchat, a v klidu pozorovat. A také vnímat celkový prostor jeskyně. A v ještě lepším případě se zkusit naladit a naslouchat svým pocitům, nebo té mase skály. Možná nám má co říct. A kdybychom se i vnitřně dostatečně dokázali ztišit, včetně své mysli, možná by nám prozradila hodně zajímavé informace...

V Pekárně, i jiných jeskyních, když zrovna nebádáme s kolegy a zalezu občas někam sám, mne často baví, jenom tak být. A jenom tak vnímat, vypnout hlavu a pozorovat různé detaily stěn, otvorů, prohlížet si třeba hodinu s baterkou různá zákoutí, stropy, a postupně s jeskyní souznít, nalaďovat se. Nebo i zhasnout a naslouchat té tmě a vnímat tu skálu kolem, její pevnost a klid a nechat se harmonizovat a nabíjet zemskou energií, která je zároveň krásně uzemňující - hlavně pokud se v jeskyni posadíme, nebo si ve správném oblečení někde mimo průvan a kapající vody rovnou na chvíli lehneme a položíme aspoň ruku na skalní stěnu... V té tmě, nebo klidně při svíčce a nebo za nejslabšího svitu baterky, namířené někam tak, aby to její světlo nerušilo a nestrhávalo pozornost... Už jste to někdy zkusili?

Pokud nevylezou nějaké vnitřní strachy a obavy, je to úplně skvělé a ty krásné jedinečné pocity asi nejde ničím nahradit. Pro někoho je vysoký zážitek, sjet si na lyžích nebo něčem jiném prostorné mnohakilometrové svahy v Alpách. Stejně unikátní je, osobní zážitek s jeskyní. To naladění se a to ticho. Ta hloubka. I v menších a mělkých jeskyních, jaké v jižním Moravském krasu převažují. Mám na mysli jinou hloubku, která se neměří pásmem ani jinak.

A pokud vylezou někomu nějaké obavy, zvláštní pocity, možná je na čase, je rozklíčovat a propustit, aby nás nadále neblokovaly. Na to je více technik, ale to už je opravdu mimo rámec tohoto webu.

Zážitek s jeskyní je tak jedinečná krásná záležitost, že člověk se pak musí a potřebuje zase vracet, aspoň občas. Aby to mohl zažít zase znova. Znova splynout s jeskyní, se skálou a zemí... a vlastně sám se sebou. Jeskyně umí být našeptávačkou, umí být naším zrcadlem, umí mlčet, utišit, ukotvit, umí i promlouvat a nastartovat v člověku novou, osvěživou energi a elán. A pokud se v některé jeskyni projevuje i vodní prvek, nebo aktivní tok, to je něco!

Zrovna Pekárna je hodně turisticky provařená, o pěkném víkendu si v ní moc klidu asi neužijete. Ale jsou ještě jiné jeskyňky na jiných místech, kde je klid. Kde nevyruší vůbec nikdo, protože běžně o takové díře, schované někde ve svahu nemůže vědět - z cesty není vidět. A taková místečka nebudu prozrazovat ani na tomto webu. Na to jsou moc vzácná, aby o nich věděla široká a hlučná veřejnost ;)

Strávit nějaký čas v jeskyni, to je takové osobní zasvěcení. Pro někoho zklidnění a pro někoho i otevření širšího uvědomění, nebo dokonce rozšířeného vnímání. Zvláště, když stráví například více hodin nerušeně v čisté tmě. Na bezpečném vnitřním místě, kde jej nemůže nic vyrušit a nikdo překvapit a vylekat. Chápu, že se dnes, jako dříve mniši, lidé zavírají třeba na víkend nebo i na týden "do tmy". Najdou tam odpočinek a psychické osvěžení. A někdo velmi zajímavé zážitky, vhledy a zjevení. Někdo začne vidět auru. Já začal vidět po necelé hodině tmy světélkující obrysy kolem těla. A to jsem opravdu nic předtím nepil, jak se říká. Možná právě proto.

Pro někoho je pobyt v jeskyni jako meditace. Přijde sama, nemusíte o žádný stav usilovat, jenom stačí přestat nad něčím tak výrazně přemýšlet a něco řešit. Stačí jenom posedět, pozorovat, jak plápolá plamen svíčky. (Pokud svíčka nejde zapálit, nebo zhasne i když tam evidentně není průvan, vystřelte pryč, nejlíp ven, jinak by jste v té meditaci mohli zůstat už navěky - ve smrtelném plazícím se oblaku cé-óčka.) Být teple oblečený, něco na sednutí, třeba i čepici a rukavice a šálu nebo rolák, termosku s horkým čajem. Aby vás třeba zima nevyhnala už za pár minut usednutí, to by byla škoda. Chce to naplánovat a trochu se na to vybavit. Možná i tichým budíkem, protože čas běží v jeskyni překvapivě jinak a doměnku, že jsme v jeskyni snad půlhodinku, vystřídá překvapení, že to už je několik hodin. Stav meditativní hladiny vědomí tu přichází skoro automaticky.

Docela začínám chápat různé dřívější poustevníky, ikdyž jimi asi nikdy v tomto životě nebudu. Nejsem teď pro úplné extrémy. Na druhou stranu, není ten dnešní běžný život (zvláště v rušném bláznivém městě) zrovna takový extrém? A právě jeskyně nabízí ten úžasný a tolik dnes chybějící protipól, uzemnění a zklidnění, kde může člověk přijít alespoň na chvíli, nebo pár hodin, doslova sám k sobě, ke svému nitru, do své hloubky. Být konečně sám se sebou. A taky přímo v lůně naší Gáji, Matky Země.

Pojďte si někdy vychutnat ten klid a energie nějaké jeskyně!