Kolega Josef Pokorný mne do této jeskyně uháněl už řadu měsíců, abych tam vlezl s termokamerou a zkontroloval nebo potvrdil, že on tam kdysi vzadu vnímal nějaký snad průvan!
Vchod jeskyně Pod Lipou, stav květen 2021 (Ř-1)
Výše nad okrajem hráze rybníku se nachází korozivně modelován portál jeskyně v uváděné výšce asi 51 m nad údolím. Zespod schované skalní plato přechází ve 3 m od vchodu ve skalní stěnu, porostlou bujnou vegetací. Chodba za vchodem je až 1 m vysoká a pokračuje cca jižním směrem. Boční stěny mírně meandrují až k zalomení ve vzdálenosti 4 m od vchodu. Zalomení vpravo má již klenbu ve výšce 75 cm a podle zápisu z roku 1966 pak jihozápadně pokračuje. Za zalomením 1 m vybočuje jihovýchodním směrem chodbička, přecházející v síňku 1 m širokou, 2 m dlouhou a 1,3 m vysokou (tehdy). Ještě dalších 1,5 m pokračuje dutina s hlinitým dnem. Hlavní chodbička se po 2 m stáčí do směru souběžného s odbočkou a končí rovněž neprůleznou úzkou chodbičkou.
Jaká je geneze a perspektiva této jeskyně?
Když se mi ji podařilo konečně ve svahu najít, hned jsem zapnul čelovku, klekl na kolena a nořil se do tenkého skalního střeva, záhy musel na bok kvůli zúžení chodbičky a provlnit se skalními meandry až k zalomení chodbičky. Když jsem tam posvítil, chodbička pokračovala ještě užší a bylo mi jasné, že bych se tam nenacpal. A pokud ano, tak už možná ne zase ven. Tak jsem se vynořil, nastartoval termokameru a zase nějak po loktech a šikmo se zanořil do úzkého střeva, v jedné ruce světlo a foťák, v druhé ruce termokameru, a pokusil jsem se o termosnímky směrem za zatáčku. Na barevné displeji termokamery se však žádné teplotní anomálie nebo větší rozdíly vůbec neprojevovaly – téměř vůbec žádné. A žádná boční stěna nebyla chladnější od nějakého průvanu chladnějším vzduchem, ani nebyl cítit. Co jsem ale vzápětí viděl a vnímal, byl nálet komárů proti mně, na stěnách drobní pavoučci, dokonce docela pěkná housenka. Ten jeskynní chlad ve skále se jim určitě taky líbil, tak jsem za chvíli zase po natočení výdejka pro vás, zase tím střívkem vycouval pomocí loktů a kolen ven, zhotovil panoramatické 360 st. fotky a zavolal kolegovi Laďovi Slezákovi, co mi k tomu řekne jako geolog.
Vstupní chodbička - foceno širokáčem, ale chodba je úzká.
A z plodné půlhodinové diskuze jsem sepsal resumé:
Jeskyně Pod Lipou patři mezi soustavu okolních jeskyní, počínaje Hynštovým Funidlem (zatím pracovní název), jeskyní Nad Lipou a potom jeskyně Archeologů a dalších ve stejném horizontu děr, které pokud měly více jak 2 metry prostor (vejde se do nich člověk), tak už byly registrovány jako jeskyně. Výškově jsou umístěny v rozmezí cca 10 metrů, ale souvisí se společnou erozní bází – úrovní, kudy se kdysi dávno vody pohybovaly – nejspíše používaly skalní poruchy jako ponory, v období, kdy se Říčka zahlubovala postupně níže do údolí od rybníku Hádku postupně až po jeskyni Pekárnu. V tomto mladším období se Říčka dostávala těmito skalními dírkami - sběrnými kanálky k hlavní odtokové komunikaci těchto vod a to je ta porucha, která jde, jak ji geologicky známe, od Hádku, kolem Šéby, Májové jeskyně, přes přítokovou chodbu Ochozské jeskyně do odtokové chodby U Kužele a dál někudy směrem na Mokrou (lom). Celá soustava těchto jeskyní končí u utrženého skalního stropu v místě Kamenného žlíbku (býval velikou jeskyní) mezi jeskyní Křížovou a Pekárnou, a dále to pokračuje přes jeskyni Kůlničku, Slezákovu díru a další menší jeskyňky ve svahu západně za Pekárnou. Původně to vše byly nejspíše korozní otevřené pukliny, a když skončila doba ledová a permafrost se nad tím rozpustil (protože ten terén tam byl vyšší, než jej dnes známe, dnes už je to zdenudované) a tyto vody, které byly plné ledu a rozpuštěného materiálu, se dostávaly vertikálně dolů. Říčka, když se drásala při postupném zahlubování novým údolím dolů, tak využívala tyto vertikální korozní pukliny s odvodňovací funkcí coby ponorů, a tudy se ty vody v té levé skalní stráni ztrácely.
Vstupní chodbička před zalomením - foceno širokáčem, ale chodba je úzká.
Některé tyto ponory mohly být průtočnější, některé méně, a ukazuje se podle konfigurací, že v těch stěnách dnešních portálů, jak je dnes vidíme, jsou patrné stopy eroze (vchody jsou ohlazeny). Velmi patrné je to právě u jeskyně Pod Lipou, kde je skalní celistvý portál jeskyně doslova ohlazen a vytvarován do klenby a celé to tvarově připomíná tlakový kanál.
Co je zásadní – v žádné z těchto jeskyní, pokud tedy byly zkoumány, prohrabávány, tak se nenašly žádné říční materiály. Žádné písky, žádné štěrky. To svědčí o tom, že šlo o fázi, kdy ta Říčka nesla údolím jenom rozplavené jíly a že se ještě na ty bazální štěrky, které jsou dnes až na spodku, kde dnes Říčka teče, tenkrát nedostala, ty jsou daleko níže.
Pokračování za lomením chodby - foceno širokáčem, ale chodba je úzká.
Celá situace svědčí o tom, že tyto jeskyně povedou na sběrný koridor. Je otázka, jestli by bylo reálné, se tam dobývat právě těmito „myšími dírami“ označenými jako jeskyně Pod Lipou, nebo Nad Lipou, nebo se raději pustit s větším průzkumem do Májové nebo do Seniorky, Křížové, Adlerovy jeskyně… To je všechno shodný typ, akorát že směrem k Pekárně, která také potom v té fázi fungovala jako odvodňovací cesta (obrácený chod vod, které pak postupovaly k Mokré), Pekárna byla nejníž položená, protože ten skalní práh je na úrovni 350 m n.m. a jeskyně Pod Lipou je ve výšce 382 m n.m. Těžiště zájmů by nejspíše mělo být zaměřeno k reálně prostupnějším místům (jeskyním), pokud se nechceme úzkými skalními kanálky prostřelovat, neznámo kolik desítek metrů.
Vstupní chodbička - pohled ke vchodu ven.
Tajemství si jeskyně ještě ponechá
Jeskyňka Pod Lipou se nachází prakticky vysoko nad hrází rybníka Hádek (východně od obce Ochoz u Brna), ale nezkušenému ve členitém skalním svahu nad rybníkem Hádkem se docela špatně hledá, její vchod je skryt za skalním převisem a není zespod vůbec vidět. Pokud se to však někomu podaří najít a bude mít na sobě overal nebo jednodílné montérky, může si vyzkoušet, jaké to je, soukat se do těsnějšího skalního střeva, meandrovaného dávnými vodami Říčky. Ale radši jen po to zalomení chodby! Předem varuji – až se tam šprajcnete, tak se neozývejte, ani já si při dnešní tělesné šířce netroufnul za lomenou zatáčku vstupní chodby, protože ta skála vám prostě neuhne a pokud se vám tam nějak nahrne oblečení a budete ve stresu, můžete tam strávit pěkných pár hodin, než se úplně vyklidníte a v klidu se snad podaří zase vysoukat ven. Kdysi se do té jeskyně nasoukal i vysoký a docela široký jesk. kolega Josef, dnes si to neumím představit, protože za tím lomením, do kterého už musíte po boku a ne po břiše, se ještě sníží klenba, a dříve uváděných 75 cm výšky, mi tedy dnes přišlo alespoň v některých částech stropu nereálné. Sám Josef se divil, že jsem se tam nedostal ani já, a že to snad muselo za ty desítky let více zafoukat listím, které zetlelo, a nebo do jeskyně někudy vzadu zatéká zevnitř naplavenina.
Konec konců, prvně se podívejte na mé fotky a videa - na můj Instagram.
Okolí jeskyně Pod Lipou
Portál jeskyně Pod Lipou - samospouští
.
Termosnímky neprokázaly žádné průvan, žádné tepelné projevy nebo anomálie, svědčící o pokračování.
Mohlo se to však po létech ucpat.
